Oslava 60 let Ilji Hustého očima hosta ke konci večera

 
Posted by Picasa

Dvojitá radost

Sněží. Můžeme lyžovat a solární panely nevyrobí elektřinu, takže šetříme...

Heslo dne

Ale pohádky ve své původní podstatě nesloužily jen pro zabavení dětí, ale také, aby jim něco vštípily (třeba - nechoď do lesa, nebo tě sežere vlk, kdežto moderní pohádky říkají, když půjdeš do lesa a potkáš tam vlka, skončí to velkým muzikálovým číslem).[mysh.82]

Telefon

Bez spojení není velení

28072010(001)


Posted by ShoZu

Highway číslo 1 a po ní jede king

Posted by Picasa

Noste děti v šátku

Posted by Picasa

Aj

Najdi 100 rozdílů Trolololo

První den

Vojta

Rostou

Stroj

Porod

No kdo z vás to má


Posted by Picasa

Všechno bude


V příštích pětiletkách, jednou, možná...
Posted by Picasa

Omalenost



Posted by Picasa

HD HD

Neomalenost!

Poladroid

My jsme ten správnej tým (Michal David zpívá pro ČSSD)

Radost ze života

TNT

Filmový klub v Brně

Filmový klub v Brně byl založen v roce 1957 za podpory Domu umění města Brna. První představení Filmového klubu proběhlo 14. listopadu 1957 a jednalo se o film Čapajev. Hlavními organizátory a členy přípravného výboru byl F. Wohlgemuth, B. Blažková a Dr. V. Jeřáb.
Vznik klubu byl iniciován panem Wohlgemuthem, jehož jako bývalého studenta FAMU vedla k založení „touha vidět filmy, které nebyly v běžné distribuci“. Filmový klub byla v té době jediná možnost, jak oficiálně získat k projeci film z filmového archivu. Ze začátku fungoval pod Domem umění, ve kterém rovněž probíhaly projekce. Vzhledem k technickým možnostem Domu umění (pouze 16 mm promítačka) došlo k hledání vhodnějšího promítacího sálu a následně k dohodě s kinem Jalta, ve kterém našel Filmový klub zázemí pro další činnost. V této době rovněž Filmový klub organizačně přešel pod Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí a později pod Městskou správou kin. Místa projekcí se měnila, někdy se stal Filmový klub terčem různých ústrků a musel se spokojit s horším nebo okrajovým kinem, které nevyhovovalo technicky (nemělo širokoúhlý formát, dřevěné lavice) nebo bylo v okrajové části města. I přes to si ale vždy diváci cestu do kina našli, většinou právě díky atraktivnímu programu.
Činnost Filmového klubu byla pravidelně terčem zájmu stranických orgánů, kterým se více či méně příčila myšlenka nekontrolovaného sdružování lidí. Rovněž dramaturgií neplnila požadované plány na poměr sovětských filmů a uváděním filmů ne zcela odpovídajícím požadavkům komunistické propagandy . Tento dozor neměl sice tragické následky na činnost Filmového klubu, ale zasahoval do jeho činnosti, a to jak do dramaturgie, tak později do personálních otázek výboru Filmového klubu. V sedmdesátých letech se tyto zásahy projevovaly výrazněji díky tomu, že Filmový klub spadal pod městskou správu kin, která mohla klub výrazněji ovlivňovat, na rozdíl od let padesátých až šedesátých, kdy zřizovatel činnost pouze formálně zastřešoval.
Průběh projekcí filmového klubu se vždy odlišoval od standardních projekcí v kinech, a to nejen dramaturgií, ale i samotným průběhem. Projekce většinou obsahovaly lektorský úvod, krátký a hlavní film a závěrečnou diskuzi po skončení projekce.
Lektorské úvody představovala většinou živá vystoupení členů výboru Filmového klubu, někdy externích spolupracovníků. Rovněž se stávalo, že lektorské úvody byly namluvené na magnetofonový pásek a pouštěny ze záznamu. Jejich hlavním cílem bylo seznámit diváky s promítaným filmem, uvést jej do kontextu tvorby autora nebo národní kinematografie. Vedlejším efektem lektorských úvodů byla možnost „vysvětlit divákům, že film je politicky angažovaný, i když to tak nevypadá“.
Diskuze o filmu po skončení projekce se konaly nepravidelně, někdy se stávaly terčem provokací zástupců dozoru nebo naopak příležitostí k nabourání diskuze radikálními studenty.
Dramaturgie byla určována většinou na sezonu dopředu, výběr filmů prováděli členové výboru. Zpočátku se výběr omezoval na zapůjčené kopie filmů z Národního filmového archivu. Později, díky centralizaci organizace filmových klubů, došlo k vytvoření seznamu filmů pro klubové projekce, které byly pro kluby dostupné. Jistým omezeným zdrojem byla spolupráce například s francouzským institutem, ktery zapůjčoval filmy k projekci. Tato spolupráce byla z politických důvodů násilně ukončena. Další možností k získání filmů byla spolupráce s polským a maďarským kulturním střediskem. Filmovému klubu bylo rovněž umožněno promítat filmy těsně před vypršením autorských práv a v některých případech předpremiéry filmů z běžné distribuce.
Propagace Filmového klubu byla většinou virálního charakteru, v různých obdobích jeho činnosti existovaly i další formy, jako například pravidelná okénka v tisku nebo zveřejňování informací o projekcích na plakátech programu brněnských kin. Noví členové byli ale povětšinou získáváni díky stávajícím členům. Výbor Filmového klubu se doplňoval z řadových členů, kteří měli o práci ve Filmovém klubu zájem. V pravidelných intervalech docházelo ke generační obměně jak členů, tak výboru. Důvodem bývala jednak změna v rodinném a pracovním životě, někdy se jednalo o neshodu s vedením Filmového klubu nebo zásah nadřízeného orgánu.
Návštěvnost na projekcích byla vždy nadstandardní, obzvláště pokud se jednalo o filmy mimo běžnou distribuci. Například v padesátých letech FK vyprodával pravidelně představení v úterý, tedy v den s tehdy nejslabší návštěvností. Díky spolupráci s bratislavským filmovým klubem bylo možno dokonce promítat některé filmy, které byly v ČSR zakázané, tudíž divácky atraktivní. Díky vysoké návštěvnosti byly Filmovému klubu tolerovány státní mocí i některé ideologické nedostatky. Rovněž kina, kde probíhaly projekce, vítala ekonomický přínos činnosti Filmového klubu.
Filmový klub měl po celou dobu své historie nezanedbatelný sociální rovinu pro své členy, zejména tomu, že jednak vytvářel jistý „necenzurovanoý“ prostor k realizaci zájemců o film a jednak pomáhal navázat a udržovat vazby na podobně orientované lidi. Tato sociální a kulturní vazba byla nejsilnější pro členy výboru.
Filmový klub v Brně výrazně ovlivnil několik generací filmových diváků, kterým umožnil nahlédnout do světa filmu i přes nepříznivou dobu. Nejen že jim zpřístupnil špičkové filmy, ale poskytl jim i další informace o světové kinematografii, v té době obtížně dostupné.




Oral History - The Practice of Analysis and Interpretation


Evropský sociální fond

Jsem rád, že evropa podporuje smysluplné projekty



 
Posted by Picasa

Heslo dne

Jaké kytky může prodávat umělá blondýna?

František Fuka – metakritická analýza

I když se František Fuka brání označení filmový kritik, bezesporu se dá za filmového kritika považovat. Pravidelné filmové recenze začal psát pro Neviditelného psa (později pro Novinky.cz v týdeníku FFFilm), pro časopis Cinema a rovněž, spolu s Tomášem Baldýnským, hodnotí filmy v pořadu Odvážné palce stanice Radio1. Pro svoji vytíženost opustil v roce 2007 pravidelné psaní pro server Novinky.cz a nadále píše svůj vlastní blog fffilm.fuxoft.cz.
František Fuka vystudoval Gymnázium Arabská v Praze, studoval na ČVUT, ale studium nedokončil. V osmdesátých letech se zabýval počítači, naprogramoval několik počítačových her, především textových. Některé byly na námět oblíbeného filmu Dobyvatelé ztracené archy. Rovněž amatérsky daboval některé filmy, což zúročil později při profesionálních překladech filmů.
Jeho rodinné zázemí je značně rozporuplné. V mládí měl problémy se svou integrací do společnosti díky své inteligenci a nekonformnosti, které na jednu stranu vyústily v účinkování v televizních pořadech v roli nadějného počítačového experta, na druhou stranu ve vyšetření na psychiatrii s výsledkem diagnózy „disharmonicky se vyvíjející osobnost s neurotickými rysy a sklonem k rigiditě“. Rovněž vztahy otce k rodině nebyly zcela ideální:

„Můj otec (ještě žije, ale moc radostí už mu to nepřináší) byl vždycky bohém, kurevník a přestože se aktivně nezapojoval do politiky, o politické vtipy u nás doma nebyla nouze. Politické vtipy byly tehdy stejné jako dnes, jenom místo "Klaus" a "Paroubek" se v nich používalo "Husák" a "Brežněv". Jednou po jakémsi politickém školení otec v dobrém rozmaru poslal do Moskvy na ústřední výbor KSSS telegram s textem "CHCI MIR STOP FUKA STOP". Nezavřeli ho.“ [1]

Jeho politická orientace je spíše pravicová, na druhou stranu otevřeně nepodporuje žádnou stranu. Upozorňuje na absurdity, ať již v politice, náboženství, společnosti ale i ve filmové kritice. Až na krátkou pracovní zkušenost nebyl nikdy zaměstnán a je na volné noze.

Díky své názorové orientaci umocněné racionálním, někdy až technokratickým, přístupem ke světu vytváří zvláštní typ filmového kritika. Ač nemá v oblasti filmové vědy žádné vzdělání, stal ze za dobu svého působení uznávaným, a stejně jako Jan Rejžek, i rozporuplně přijímaným kritikem. Hlavním důvodem konfrontace je jeho otevřený způsob vyjadřování svých názorů, který jeho oponenti nelibě nesou. Za zmínku stojí tradiční výměna názorů po komentování předávání cen Americké filmové akademie. Jan Rejžek kritizuje chyby, kterých se sám dopouštěl, navíc nezmiňuje, že se pochvalně vyjadřuje o svém předchozím komentování. Dalším příkladem může být přestřelka mezi Baldýnským, Fukou a J. X. Doležalem na webu reflex.cz

Ohlas mezi kritiky i čtenáři vyvolávají některé Fukovy recenze, které analyzují nesmyslnost, nelogičnost nebo absurditu příběhu nebo scénáře. Ve svých úvahách klade důraz na vnitřní logiku filmu. Rovněž se zaměřuje na logiku jednání postav vzhledem k žánru filmu a konzistenci jejich role v příběhu. Příkladem může být recenze na film Líbáš jako Bůh (na tuto recenzi odkazuje například Kamil Fila na aktualne.cz), kde Fuka analyzuje snahu autorky být moderní:

To znamená, že postavy dost často dělají věci, u kterých netušíte, jestli jde o jejich blbost, o blbost scenáristy, o špatně zrežírovanou scénu, nebo o sofistikovaný humor, který nechápete.
Opět příklad, protože vím, že je máte rádi: Ženská se snaží zoufale odeslat SMSku a konstatuje, že "to nejde odeslat, on má asi vypnutý telefon". V tuto chvíli nevíme, jestli:
1.Hrdinka si myslí, že všichni kolem jsou hloupí a chce jim z nějakého důvodu něco nalhat.
2.Hrdinka je hloupá, neumí ovládat telefon a proto říká nesmysly.
3.Marie Poledňáková neví co je to SMS. [2]


Názorová argumentace v recenzích je v poslední době stabilní, jistá změna nastala cca v roce 2007, kdy Fuka řešil rozchod z dlouholetou partnerkou a z jeho aktivit byla znát ztráta zájmu o kinematografii.

„FFFilm mě celkem 'štve' jako každá věc, kterou je nutné dělat pravidelně a přitom do ní vnášet něco tvůrčího. Někdy je tedy sakra těžké napsat něco, aby to vypadalo, že je to napsané s lehkostí a zábavně.“ [3]

Impulzem byla jistě nová partnerka a přechod od pravidelného týdeníku k občasným recenzím na jeho soukromém blogu. Tato změna mu rovněž dala možnost v některých recenzích přistoupit k tématu poněkud netradičním způsobem. Například recenzi na film Stmívání pojal jako animovaný obrázek, na kterém si známé filmové postavy drží hlavu v dlani na znamení zoufalství. Tímto svérázným způsobem komentuje díla autorů, jejich tvorbu považuje za špatnou nebo zmatenou. Takto například zrecenzoval film Davida Lynche Inland Empire.

Inland Empire - 40%
المكثفة المؤيدة للاتفاقية مع كوريا ، وفي الأسبوع الماضي ، أرسلت USNUL مجموعة غذائية وزراعية أمريكية رسالة مشتركة إلى الكونجرس تعرب فيها عن تأييدها للاتفاق التجاري مع كوريا الجنوبية ، وقالت هذه الرسالة hỏa thuận sáu bên vào tháng Hai sẽ được thúc đẩy trong thời gian sớm nhất nếu có thể. 또 문인화 부문에서는 이미숙씨(광주시 서구 내방동)의 ‘천년의 향기’가 대상을 수상했는데 문인화 부문 출품작 대부분이 고전적 범주에서 벗어나지 못한 점이 과제로 지적됐다동)의 ‘가을소나 TŘI HODINY BEZ PŘESTÁVKY húng tôi cũng hy vọng οέκυψαν από την αύξηση του μετοχικού κεφαλαίου με καταβολή μετρητών και την μεταφορά των μετοχών της στην κατηγο لاتفاقية مع كوريا ، وفي الأسبوع الماضي ، أر ρία «Μεγάλης Κεφαλαιοποίησης» お店だけでなく、プライベートにおいても、チワワと共に生活しているスタッフばか [4]

Díky tomuto netradičnímu přístupu, který si může dovolit vzhledem ke své nezávislosti a publikování recenzí pouze na svém webu, si získává přízeň fanoušků. Pod některými jeho recenzemi jsou vášnivé diskuze, občas nabourávané odpůrci Františka Fuky.
Podobné nestandardní prostředky se snaží použít i v jiných médiích, jako například v pořadu Odvážné palce, nebo v České televizi, kdy se po vstupu o novém Star Treku rozloučil s diváky pozdravem velvyslance Spoka.

Ve svých recenzích se nevyhýbá žádnému filmu, nicméně jasně deklaruje svoji oblibu amerických velkofilmů, obzvláště podle komiksových předloh, a japonských kreslených filmů. Dříve deklaroval svoji averzi vůči české kinematografii, kterou ale v poslední době opustil. Na druhou stranu si ale zachovává odstup a dokáže ohodnotit kladně i negativně i své oblíbené žánry i autory. Pokud hodnotí méně oblíbený žánr, upozorní na tuto skutečnost i na to, že jeho hodnocení je ovlivněno subjektivními faktory.

Film Líbáš jako Bůh je svým zaměřením a stylem velice podobný Sexu ve městě. To znamená, že v něm jde o ženy ve středním až pokročilém věku a o okolní svět, který je nazírán stoprocentně jejich optikou (včetně mužů, kteří jsou strašní hajzlové s vizáží Bartošky a ty ženy je chtějí). Ty ženy jsou dobře zabezpečené, vlastně nemají co dělat, a vytvářejí si umělé problémy z toho, že se neumějí rozhodnout, od koho se nechat sbalit. Z toho vyplývá, že bych naprosté většině postav tohoto filmu rád fyzicky ublížil. To je ale v pořádku, některé filmy jsou prostě zaměřeny na úzce vymezené publikum a já starším dámám také nevyčítám, že nejsou na větvi z Transformers.
Z výše uvedeného dále vyplývá, že kdyby byl film Líbáš jako Bůh natočen úplně geniálním způsobem, pravděpodobně bych mu nedal více než 60% procent.[2]

Dlouhodobě a konzistentně projevuje svůj negativní postoj k artovým filmům, obzvláště pak k režisérům jako Andrej Tarkovskij, jehož pravidelně zmiňuje (nejčastěji film Stalker). Rovněž se vymezuje vůči oficiálním kritikům s odůvodněním, že se necítí být opravdový filmový kritik ale jen píše recenze.

Jeho články jsou psány hovorovou češtinou zatíženou středočeským nářečím. V mluveném projevu ukazuje schopnost strukturovat myšlenky a velmi dobrou orientaci v oboru. V případě improvizace se nechává strhnout ke zkratkovitému hodnocení jevu, kde upřednostňuje vtip před skutečným hodnocením.

František Fuka mezi českými filmovými kritiky ojedinělá osobnost. Jeho výjimečnost je nejvíce podmíněna jeho netradičními životními hodnotami, specifickým humorem a poměrně velkou nezávislostí. Na druhou stranu dovede projevit profesionalitu a hluboké znalosti filmu, což mu zajistilo uznání ostatních kritiků i veřejnosti.

[1] FFFILM. http://fffilm.fuxoft.cz/2009/11/recenze-zemsky-raj-to-na-pohled-70.html
[2] FFFILM. http://fffilm.fuxoft.cz/2009/01/lb-jako-bh-20.html
[3] Lupa.cz. http://www.lupa.cz/clanky/frantisek-fuka-fffilm-me-celkem-stve/
[4] FFFILM. http://fffilm.fuxoft.cz/2007/07/inland-empire-40.html

Wiki

 
Posted by Picasa