Dobře utajená kněžna

Do kin přichází nový americko-český film Kněžna Libuše. Z ohlasů recenzentů vyplývá, že se bude jednat o filmovou „událost“ roku. Jenže jak se zdá, sami tvůrci se zalekli prvotních ohlasů a film je téměř dokonale utajen.

Není v dnešní době běžné, že film uváděný v naší ditribuci nemá své vlastní, byť i jednoduché webové stránky. Vyhledávač Google při dotazu na informace o filmu či jeho distributorovi (Atypfilm s. r. o.) zarputile odkazuje k ostatním recenzím a filmovým databázím. Rovněž ohromující počet nasazených kopií (pět) vybízí k zamyšlení nad distributorskou volbou této strategie. Zvědavý divák očekávající dechberoucí podívanou (v kterémkoliv slova smyslu) musí pečlivě studovat programy kin jako Dům kultury Ostrov nebo Městské kulturní středisko Havířov, aby mohl slyšet Libuši s úsměvným akcentem říkat známé věty o městech a jejich slávě.

Neméně překvapující marketingový tah předvedl distributor s ukázkami filmu na serveru Youtube.com, kde nejdříve kromě traileru umístil i ukázky z filmu. Poté, co se staly díky recenzím velmi populární, je však stáhl. Vzhledem k tomu, že se nejednalo o pirátské nahrávky, kde by jejich stažení bylo logické, nelze tento krok pochopit jinak, než jakousi snahu celý film utajit.

Máme tedy po delší době možnost zhlédnout film, kde jeho distribuce koná podobně zábavné kroky jako například Deana Jakubisková. Otázkou zůstává, z čeho obviní tvůrci filmu recenzenty. Z malé návštěvnosti to snad ani nepůjde.

Kněžna Libuše
The Pagan Queen
Režie: Constantin Werner
Kamera: Bobby Bukowski
Hrají: Winter Ave Zoli, Csaba Lucasm Lea Mornar, Pavel Kříž, Marek Vašut ...
Formát: 35 mm, Dolby Digital, české titulky
Délka filmu: 99 min.

Ať žijí odvážní režiséři

Česká filmová tvorba posledních let se jakoby záměrně vyhýbá tématům, které jsou náročné na výpravu. Je proto příjemné, že mezi záplavou filmů ze současných nebo lehce minulých let se našel někdo, kdo si troufl na historický film. Navíc komedii. Už tento fakt si zaslouží pozornost. Otázka je, zda je možné s „českým rozpočtem“ natočit film, který obstojí v konkurenci zahraničních velkofilmů.


Film Ať žijí rytíři! vypráví příběh půl tuctu dětí různého věku, kteřé žijí na tvrzi se svým otcem, Martinem z Vamberka (David Prachař), rytířem a šlechticem, který spravedlivě a moudře vládne svému panství. Martin je jednoho dne povolán na královský dvůr, aby se obhájil proti nařčení z čarodějnictví. Ale udání je lest souseda Albrechta (Pavel Kříž). Albrecht netuší že jeho problémy uvězněním Martina teprve začínají a že získat sousedovo panství nebude tak jednoduché. Martinovy děti se totiž nechtejí vzdát svého domova a pustí se do boje o tvrz i otcův život a čest.
Jisté je, že režisér filmu Karel Janák je zdatný filmař, který dokáže za malé peníze natočit slušnou podívanou pro mladší publikum. Film neobsahuje letecké záběry hradních komplexů, ale malá tvrz i Albrechtův hrad působí stylově a zapadají do lokálního příběhu. Atmosféra je působivá a systematicky budovaná. Zdánlivě klidně plynoucí děj výrazně zrychlí brilantně natočená honička s povozem, která vypovídá a velké zručnosti jak režiséra, tak kameramana i střihače. Zdařilá akční podívaná rámuje i zlom děje, tedy konec her a začátek boje o život.
Přijemně působí i herecké výkony většiny hrdinů. Velká část příběhu stojí právě na herectví dětí, a přestože z jejich úst občas zazní nestředověky „cool“ hláška, je pronášena přirozeně a nepůsobí trapně. Z dospělých herců dostal největší prostor Pavel Kříž, jehož prvotní úlisnost přechází ve zlobu a šílenství na samé hranici přehrávání, nikdy však za ni.
Bohužel, film neobsahuje jen povedené složky. Hudba Ondřeje Brzobohatého se sice snaží navodit středověkou atmosféru, ale daří se jí to velmi málo a spíš funguje v těch částech, kde je slyšet zvuk elektrické kytary. Další slabinou je vyvrcholení bitvy, jejíž předvídatelnost by šla prominout vzhledem k hlavní cílové skupině filmu. Už méně opodstatněné je „cimrmanovské“ protažení závěru filmu, kdy již vše podstatné bylo řečeno a jde jen o dekorování hrdinů, což vyvolává pocit, že se štáb chtěl dostatečně najíst při středověké hostině. Technicky lze filmu vytknout několik drobných detailů, jako například traktorem posečená a shrabaná louka v závěrečném boji nebo lacině působící letící ohnivé koule, které srážejí působivost výpravné bitvy s katapulty.
Ať žijí rytíři! je povedený film, i když se mezi legendární pohádky pravděpodobně nezapíše. Největší odezvu najde u dětí ve věku 12 - 16 let, které ještě nepropadly úpířím ságám, ale už vyrostly z pohádek pro nejmenší. Dospělí, kteří s nimi na film půjdou, ho ocení, pokud budou dostatečně vnímaví a ochotní se ponořit zpět do světa svých potomků. Pokud se jim to podaří, odejdou z kina přijemně naladěni a povzbuzeni do boje proti Albrechtům jejich běžného života.

Ať žijí rytíři!
Česká republika, 105 minut
Režie: Karel Janák
Hrají: David Prachař, Pavel Kříž, Tereza Voříšková, Matěj Hádek, Ota Jirák, Martin Písařík, Hynek Čermák, Danny Mesaroš, Michael Beran
Hodnocení: 70%

Jak neulovit diváka

Nový film Tomáše Vorla Ulovit miliardáře měl být podle vyjádření autora tak silnou provokací, že začal připouštět možnost likvidace své osoby. Je ovšem otázkou, zda dokázal „nastavit zrcadlo“ společnosti, zesměšnit podvodníky, lobisty, policii, Romy, Židy, novináře a podnikatele, nebo zda tento deklarovaný cíl neztratil na své síle díky prvoplánovitosti tématu a jeho uchopení.


Zmíněné vyjádření vybízí ke srovnání s „provokacemi“, které točí Michael Moore. I když se nejedná o dokument, i když s divákem manipuluje, i když záměrně dělá z oblíbenců hrdiny a z ostatních karikaturní panáky, nelze autorovi upřít šikovnost v tom, že film u diváka vyvolává emoce. Bohužel to nelze tvrdit o Miliardářovi. Náročnější publikum film nemůže zaujmout vůbec, pro mladšího diváka není atraktivní tématem a divák konzumní zase neocení nutnost u filmu přemýšlet. Jediná, jasně se nabízející cílová skupina, je „hospodský povaleč“, který ví, že „policajti kradou, politici jsou podmazaní a jejich miliardy zprivatizoval kdejakej xindl v jaguáru“. Pro zjištění této skutečnosti nemusí ovšem opustit pohodlí oblíbené hospůdky 4. kategorie a jít do kina, protože toto téma předmětem jejich debat u piva každý den.
Bohužel, protože film jasně ukazuje talent režisera, herců i ostatních tvůrců. Talent je ale promarněn ve spustě prvků, které divák nemůže vnímat a pochopit. Tomáš Vorel nám tedy asi záměrně lhal a jeho film je součástí nějakého širšího židovsko-cikánsko-politicko-podnikatelského spiknutí sledující tajný cíl o kterém nevíme. Pokud měl být film takový, jak autor říká, bylo lepší netočit film, napsat otevřený dopis nebo trestní oznámení.

Ulovit miliardáře
Česko, 2009, 88 min
Režie: Tomáš Vorel st.
Hrají: Jiří Mádl, Milan Šteindler, Tomáš Matonoha, Tomáš Vorel ml., Miroslav Etzler, Gabriela Partyšová, Tomáš Vaněk, Ester Janečková, Josef Carda, Radomil Uhlíř, David Vávra, Bolek Polívka

Recenze filmu Protektor

Konec 30. let minulého století zastihl manžele Vrbatovy v nevyrovnané pozici. Ona, Hana Vrbatová (Jana Plodková) se stává hvězdou stříbrného plátna, zatímco její manžel, Emil Vrbata (Marek Daniel), je řadový zaměstnanec rozhlasu, žárlící na svoji manželku, obletovanou kolegy od filmu. Situace se ale změní příchodem protektorátu, neboť Hana je Židovka a stává se z ní občan druhé kategorie. Postupem času na oba doléhá stále více omezení plynoucích z jejich smíšeného manželství. Emil náhle vycítí příležitost zachránit jejich vztah a zároveň získat pozici ochráce své ženy. Proto přijme práci, díky níž se pro veřejnost stává kolaborujícím zpravodajem, hlásajícim z éteru nacistickou propagandu.


Protektor se zařadil do skupiny filmů, pojednávajících o civilním obyvatelstvu v době protektorátu, (ne)kolaborace a důvodů k zaujetí jednotlivých postojů. Devizou filmu je, že se nesnaží o přesnou rekonstrukci jednotlivých historických událostí, u kterých spoléhá na divákův přehled, ale na jejich pozadí pouze nechává hrdiny vyvíjet jejich vztah k okupaci. Díky tomu se vyhýbá již nespočetněkrát se opakujícím schématům filmů s touto tématikou a zároveň pracuje s jemně naznačovaným a přítomným zlem, které neustále utahuje svoji smyčku. Není divu, že takto nápaditý a neotřelý scénář obdržel neobvykle vysokou dotaci ze Státního fondu kinematografie.
Režisér filmu Marek Najbrt se ale nespokojil jen s zajímavým scénářem. Dokázal na české poměry věc ojedinělou, a to sladit jednotlivé složky filmu tak, že působí přirozeně, nebo alespoň jako kdyby to byl záměr, a nikoliv jako chyba. Příkladem může být herecký projev, který by v jiném filmu vypadal jako špatný vtip, ale zde v kombinaci s ostatními složkami filmu působí jako důmyslná stylizace do běžného hovorového projevu. Protikladem nedobového projevu je dokonale rekonstruovaný styl dobových filmů s milovníky typu Oldřicha Nového včetně úvodní písně „Když zavřu oči“. Rovněž známí herci jako Jan Budař nebo Josef Polášek nesklouzli ke svému typickému hereckému projevu a dovolili více vnímat charakter postavy a jeho proměnu pod tíhou doby.
Vizuální stránka filmu je na poměry jednak konzistentní a jednak dokáže pracovat například s filtrováním až desaturací tak, že ji divák sotva postřehne. Přesto zapadá do atmosféry filmu (nikoliv doby) a nejedná se jen o „hřebejkovský“ módní výstřelek ve stylu „Tarantino točí s filtry, tak jsme tam nějakej dali taky“. Samostatnou kapitolou je hudba (brněnské skupiny Midi lidi), zdánlivě nepříslušející době a příběhu. Přes svoji syntetičnost nepůsobí nepatřičně a až ze samostatné produkce je poznat její původ v elektronice.
Film Protektor působí na české filmové scéně jako zjevení. Mezi spoustou „vtipných“ komedí, „šokujících“ dramat a jiných nedodělků se objevil film, který sice nedosahuje hloubky filmů vyprávěných Almodovarem nebo Iñárritem, ale alespoň se jim přibližuje. A proto je logické, že tento film byl poslán do boje o Oskara.

Protektor
drama, Česká republika, 100 minut
Režie: Marek Najbrt
Scénář: Marek Najbrt, Benjamin Tuček, Robert Geisler
Hrají: Jana Plodková, Marek Daniel, Klára Melíšková, Sandra Nováková, Jan Budař, Martin Myšička, Josef Polášek, Jiří Ornest, Matthias Brandt, Simon Schwarz, Leoš Noha, Tomáš Žatečka, Cyril Drozda, Jan Řehák, Richard Stanke, Tomáš Měcháček