Konec 30. let minulého století zastihl manžele Vrbatovy v nevyrovnané pozici. Ona, Hana Vrbatová (Jana Plodková) se stává hvězdou stříbrného plátna, zatímco její manžel, Emil Vrbata (Marek Daniel), je řadový zaměstnanec rozhlasu, žárlící na svoji manželku, obletovanou kolegy od filmu. Situace se ale změní příchodem protektorátu, neboť Hana je Židovka a stává se z ní občan druhé kategorie. Postupem času na oba doléhá stále více omezení plynoucích z jejich smíšeného manželství. Emil náhle vycítí příležitost zachránit jejich vztah a zároveň získat pozici ochráce své ženy. Proto přijme práci, díky níž se pro veřejnost stává kolaborujícím zpravodajem, hlásajícim z éteru nacistickou propagandu.
Protektor se zařadil do skupiny filmů, pojednávajících o civilním obyvatelstvu v době protektorátu, (ne)kolaborace a důvodů k zaujetí jednotlivých postojů. Devizou filmu je, že se nesnaží o přesnou rekonstrukci jednotlivých historických událostí, u kterých spoléhá na divákův přehled, ale na jejich pozadí pouze nechává hrdiny vyvíjet jejich vztah k okupaci. Díky tomu se vyhýbá již nespočetněkrát se opakujícím schématům filmů s touto tématikou a zároveň pracuje s jemně naznačovaným a přítomným zlem, které neustále utahuje svoji smyčku. Není divu, že takto nápaditý a neotřelý scénář obdržel neobvykle vysokou dotaci ze Státního fondu kinematografie.
Režisér filmu Marek Najbrt se ale nespokojil jen s zajímavým scénářem. Dokázal na české poměry věc ojedinělou, a to sladit jednotlivé složky filmu tak, že působí přirozeně, nebo alespoň jako kdyby to byl záměr, a nikoliv jako chyba. Příkladem může být herecký projev, který by v jiném filmu vypadal jako špatný vtip, ale zde v kombinaci s ostatními složkami filmu působí jako důmyslná stylizace do běžného hovorového projevu. Protikladem nedobového projevu je dokonale rekonstruovaný styl dobových filmů s milovníky typu Oldřicha Nového včetně úvodní písně „Když zavřu oči“. Rovněž známí herci jako Jan Budař nebo Josef Polášek nesklouzli ke svému typickému hereckému projevu a dovolili více vnímat charakter postavy a jeho proměnu pod tíhou doby.
Vizuální stránka filmu je na poměry jednak konzistentní a jednak dokáže pracovat například s filtrováním až desaturací tak, že ji divák sotva postřehne. Přesto zapadá do atmosféry filmu (nikoliv doby) a nejedná se jen o „hřebejkovský“ módní výstřelek ve stylu „Tarantino točí s filtry, tak jsme tam nějakej dali taky“. Samostatnou kapitolou je hudba (brněnské skupiny Midi lidi), zdánlivě nepříslušející době a příběhu. Přes svoji syntetičnost nepůsobí nepatřičně a až ze samostatné produkce je poznat její původ v elektronice.
Film Protektor působí na české filmové scéně jako zjevení. Mezi spoustou „vtipných“ komedí, „šokujících“ dramat a jiných nedodělků se objevil film, který sice nedosahuje hloubky filmů vyprávěných Almodovarem nebo Iñárritem, ale alespoň se jim přibližuje. A proto je logické, že tento film byl poslán do boje o Oskara.
Protektor
drama, Česká republika, 100 minut
Režie: Marek Najbrt
Scénář: Marek Najbrt, Benjamin Tuček, Robert Geisler
Hrají: Jana Plodková, Marek Daniel, Klára Melíšková, Sandra Nováková, Jan Budař, Martin Myšička, Josef Polášek, Jiří Ornest, Matthias Brandt, Simon Schwarz, Leoš Noha, Tomáš Žatečka, Cyril Drozda, Jan Řehák, Richard Stanke, Tomáš Měcháček
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat