Nový film Iron Sky od finských tvůrců kultovní série StarWreck slibuje punkovou sci-fi podívanou v nezávislé produkci. Povedlo se autorům splnit velká očekávání fanoušků a naděje mnoha filmových nadšenců, kteří se těšili na první vlaštovku v "opensource" tvorbě filmů?
V první řadě je potřeba připomenout, že většina tvůrců jsou fanoušci sci-fi, což je na filmu vidět. Jejich první celovečerní film Star Wreck byl splnění dětského snu natočit parodii na Strar Trek a jiné klasiky žánru. I přes zásadní nedostatky filmu, hlavně ochotnické výkony herců, se jim podařilo vytvořit poměrně kompaktní film, jehož předností byly velmi kvalitní CGI a svěží scénář, který těžil z možnosti být nekorektní. Obě tyto skutečnosti zúročili v novém filmu.
Z hlediska filmové historie je nejzajímavější právě způsob vzniku, který, jak již bylo řečeno, vzbudil velká očekávání a vybudoval fanouškovskou základnu už před samotným natáčením. Pro velká studia jistě nepoužitelný způsob, ale pro nezávislý film velmi úspěšná propagace za minimální náklady. Koneckonců i námět byl dílem jednoho z fanoušků. Dalším zajímavým způsobem propagace byl způsob financování. Kromě účasti velké produkce bylo možno individuálně koupit válečné obligace, které zajistily majitelům za poměrně malé peníze film na DVD a propagační materiály. Fanoušci rovněž mohli sami přestříhat trailer k filmu a velmi pravidelně byli seznamováni s průběhem natáčení a zveřejňování ukázek z filmu v rozpracovaném stavu.Propagace a vytvoření fanouškovské základy se tedy povedlo. Jak dopadl film? Děj je poměrně jednoduchý a vychází z oblíbených konspiračních teorií. Nacisté, kteří v roce 1945 opustili zemi a usadili se na odvrácené straně měsíce, plánují velkolepý návrat na zemi. Bojí se ale odhalení a invaze ze Země. Když v roce 2018 přistane na Měsíci americká sonda s kosmonauty, náhodou objeví německou základnu. Toto setkání urychlí plán nacistů na útok a "uzdravení" civilizace na Zemi.
I přes tuto jednoduchost zápletky je film Iron Sky plný vedlejších motivů (snaha Sarah Paulinové o znovuzvolení prezidentkou USA, jednání bezpečnostní rady OSN, afroamerický "model" kosmonautem, vztah fašistické učitelky s "černochem") které dávají filmu rozměr politické satiry. A v té má film největší potenciál a právě díky nezávislosti si může dovolit jít až za hranu korektnosti běžné produkce. Samozřejmě je třeba zmínit jistou úlitbu fanouškům, která se projevila třeba parodií na známý Hitlerův projev z filmu Pád třetí říše, telefonování holografickým Skype nebo narážky na Apple, ale většinou jsou vyváženy méně vypočítaným vtipem nebo satirou. Čekat od punkové scifi komedie propracovaný inteligentní scénář by bylo trochu naivní, na druhou stranu nebyl slabým místem filmu.
Nejvíce očekávané bylo zpracování CGI triků, obzvláště pak kosmických lodí, kterých nebylo ve filmu příliš. Největší pastvou pro oči byla základna nacistů na měsíci a všechny jejich stroje, které ukázkově spojily nedokonalost a neohrabanost nacistické technologie s designem čtyřicátých let. Kouzelný byl útok lodí startujících z "Zepelinu" nebo souboje stíhaček s nacistickými loděmi. O poznání horší byla pozemská část, jejíž ztvárnění bylo nevyrovnané, jako kdyby si tvůrci nedovedli poradit s jednotným stylem reálného prostředí. Pokud se ale divák těšil na velké vesmírné souboje, bude zklamán, protože celý film obsahuje pouze jednu v závěru filmu, což ovsem není na škodu. Pravdou ale zůstává, že kvalita triků výrazně převyšuje evropskou produkci a vyrovná se americké, obzvláště pokud uvážíme, že se jedná o velmi levný film.
Velkým bonusem filmu Iron Sky je, že tvůrci vsadili na profesionální herce. Jejich výkon je více než dostatečný a tragikomičnost jejích rolí dokázali zahrát velmi dobře. Snad jen postava fašistického vědce, kterou ztvárnil Tilo Prückner byla poněkud "přehrávána", což je možno přičíst režisérovu vedení nebo dlouhému pobytu pod zemí na Měsíci. Ve filmu vyzní pozitivně i přímočarost postav, díky které je lehce pochopitelná jejich motivace. Jinak řečeno tvůrci znali svoje omezení a díky tomu film nesklouzl k příliš náročným kreacím, které by ve filmu nevyzněly a působily zmateně.
Velmi kvalitní byl ve filmu i zvuk a hudba. Nutno poznamenat, že v tomto případě sehraje podstatnou roli kino.V běžném českém multiplexu se divák nedočká tak kvalitního zvuku, jak by zasloužilo přistání kosmické sondy na měsíci nebo start obří bojové lodě. Každopádně ve dobrém kině (i domácí) si divák užije své.
Film Iron Sky má ještě jeden podstatný aspekt, který se netýká ani tak samotného filmu. Jak již bylo zmíněno, způsob, jakým byl natočen dává naději nezávislým tvůrců, že i jejich projekty se mohou dočkat realizace. Záleží jen na jejich odhodlání, píli a talentu. Pokud půjdeme dál, je možno si představit model, kdy se film natočí "na přání" diváků, fanoušků žánru z celého světa. Samozřejmě tento model můžou uplatit spíše menšinoví tvůrci a velká studia pojedou dál v zaběhlých kolejích. Nicméně existuje hodně diváků, kteří ocení jiné filmy. Podobné výzvy k zapojení diváků do tvorby seriálů fungovalo například u kultovního seriálu IT Crowd. Možná se tedy jednou splní přání Františka Fuky, aby Alice Nellis natočila zombie horor s Ludkěm Sobotou...
Iron Sky
režie: Timo Vuorensola
Finsko / Německo / Austrálie
93 min