2Bobule pražského sklepmistra
Člověk, který se vydá do kina za zábavou, odpočinkem či setkání s kamarády je vděčná cílová skupina pro odpočinkové filmy. Většinou své diváky nenutí složitě hloubat nad tím, jestli je existencionalismus překonaný filosofický směr, ale nabídne jim slušnou dávku toho, za čím do kina přišli. Druhý den pak můžou v klidu zapomenout a vrátit se do života s pocitem, že je na světě dobře.
I tento divák má ale právo alespoň na elementární úctu v podobě jisté úrovně konzumovaného výrobku. Film 2Bobule režiséra Vlada Lanného se snaží tuto cílovou skupinu podchytit a zaujmout volným pokračováním komedie Bobule. Nový příběh se točí opět kolem kamarádů Honzy v podání Kryštofa Hádka a Jirky, kterého hraje Lukáš Langmajer. Jirka přivede do jiného stavu dceru mafiána, který na něj pošle nájemného vraha. Honza se mezitím neúspěšne snaží vyrobit slámové víno, aby zajistil finance na opravy domu. Jirka se k Honzovi přijede schovat před otcem své milenky, způsobí tím ale problémy Honzovi a jeho Kláře, kterou ztvárnila Tereza Voříšková. Do toho všeho se občas zjeví duch Honzova dědečka. Jako bonus pro nenáročného diváka hraje Miroslav Táborský úlisného souseda, kterého divák může od začátku nenávidět, protože je na první pohled ztělesněním všeho zlého.
Jaké podívané se vám tedy dostane, pokud se rozhodnete do kina zajít? Tvůrci se nejspíš rozhodli, že nebudou vůbec riskovat a scénář podstatně přiblížili stylu filmů Zdeňka Trošky. Ideální divák je pro ně ten, který bude schopen dopředu na celé kino vykřiknout, jaká scéna bude následovat, a pak potěšeně sdělovat, že on to věděl a že je to dobrý film, protože je ze života. Začneme tedy kopat díru uprostřed dvora, aby do ní mohlo co nejvíc lidí spadnout, ideálně hned, aby divák nezapomněl, že tam je. Jistě, i to může být metoda jak se podbízet.
Hůř ale divák skousne, že oba hlavní hrdinové jednají jako párek blbců, kteří po celou dobu působí svému okolí problémy. Vpodstatě se nabízí otázka, co dělal Honza do té doby, než přišel Jirka. Podle stavu domu po dědečkovi je jasné, že kromě práce na vinohradu nic závratného. Scénáristické pachtění je přítomno i v linii nájemného vraha a rodičů Jirkovi těhotné přítelkyně. Nepřehlednou situaci nezjednoduší ani dva úplatní policisté, kteří celou dobu vyhrožují zatčením, pokud nedostanou neexistující slámové víno. Z neznámého důvodu zatknou zabijáka Jiřího Korna, aniž mohli vidět jeho trestný čin. Na slámové víno jaksi zapomenou.
Scénář není jediné slabé místo Bobulí. Nejistě působí i kamera i střih. Poměrně dlouhé pasáže se odehrávají v detailech, takže divák přestává vnímat okolí. Dobrý film by se měl vyvarovat nejednoznačného střihu a chyb ve vazbě jednotlivých scén. Ty bohužel působí velmi rušivě a nutí diváka přemýšlet, o kterou pasáž dialogu přišel. Hudební složka filmu je velmi poučná, snaží se o atmosféru Woodstocku ihned následovanou africkými melodiemi. Asi vyjadřují představy autora o mapě světa, že Afrika začíná u Jihlavy, nebo je autor majitelem CD Hradišťanu Mys dobré naděje a neví, že se nejedná o původní moravskou hudbu.
K silnějším stránkám filmu patří poměrně solidní herecké výkony. Neleze se však ubránit dojmu, že celý film, ač má být z jihu Moravy, se vlastně odehrává v mysli Pražáka. Mentalitu a chování Jihomoravanů a kulturu kolem vína se nikomu z herců nepodařilo vyjádřit. Světlou výjimkou je Václav Postránecký, který jako jediný nepůsobí jako návštěva z města.
Výsledkem tohoto mixu je místo moravského vína spíše pražský sklepmistr, někdy až ostravský kahan, podávaný ve stylové vinárně na Václavském náměstí. Svého diváka si film najde, ale na to, aby se daly 2Bobule označit za dobrý film, je třeba ještě hodně okopávání, stříhání, ošetřování a hlavně více úcty k filmovému řemeslu.
Marek Waldhans
I tento divák má ale právo alespoň na elementární úctu v podobě jisté úrovně konzumovaného výrobku. Film 2Bobule režiséra Vlada Lanného se snaží tuto cílovou skupinu podchytit a zaujmout volným pokračováním komedie Bobule. Nový příběh se točí opět kolem kamarádů Honzy v podání Kryštofa Hádka a Jirky, kterého hraje Lukáš Langmajer. Jirka přivede do jiného stavu dceru mafiána, který na něj pošle nájemného vraha. Honza se mezitím neúspěšne snaží vyrobit slámové víno, aby zajistil finance na opravy domu. Jirka se k Honzovi přijede schovat před otcem své milenky, způsobí tím ale problémy Honzovi a jeho Kláře, kterou ztvárnila Tereza Voříšková. Do toho všeho se občas zjeví duch Honzova dědečka. Jako bonus pro nenáročného diváka hraje Miroslav Táborský úlisného souseda, kterého divák může od začátku nenávidět, protože je na první pohled ztělesněním všeho zlého.
Jaké podívané se vám tedy dostane, pokud se rozhodnete do kina zajít? Tvůrci se nejspíš rozhodli, že nebudou vůbec riskovat a scénář podstatně přiblížili stylu filmů Zdeňka Trošky. Ideální divák je pro ně ten, který bude schopen dopředu na celé kino vykřiknout, jaká scéna bude následovat, a pak potěšeně sdělovat, že on to věděl a že je to dobrý film, protože je ze života. Začneme tedy kopat díru uprostřed dvora, aby do ní mohlo co nejvíc lidí spadnout, ideálně hned, aby divák nezapomněl, že tam je. Jistě, i to může být metoda jak se podbízet.
Hůř ale divák skousne, že oba hlavní hrdinové jednají jako párek blbců, kteří po celou dobu působí svému okolí problémy. Vpodstatě se nabízí otázka, co dělal Honza do té doby, než přišel Jirka. Podle stavu domu po dědečkovi je jasné, že kromě práce na vinohradu nic závratného. Scénáristické pachtění je přítomno i v linii nájemného vraha a rodičů Jirkovi těhotné přítelkyně. Nepřehlednou situaci nezjednoduší ani dva úplatní policisté, kteří celou dobu vyhrožují zatčením, pokud nedostanou neexistující slámové víno. Z neznámého důvodu zatknou zabijáka Jiřího Korna, aniž mohli vidět jeho trestný čin. Na slámové víno jaksi zapomenou.
Scénář není jediné slabé místo Bobulí. Nejistě působí i kamera i střih. Poměrně dlouhé pasáže se odehrávají v detailech, takže divák přestává vnímat okolí. Dobrý film by se měl vyvarovat nejednoznačného střihu a chyb ve vazbě jednotlivých scén. Ty bohužel působí velmi rušivě a nutí diváka přemýšlet, o kterou pasáž dialogu přišel. Hudební složka filmu je velmi poučná, snaží se o atmosféru Woodstocku ihned následovanou africkými melodiemi. Asi vyjadřují představy autora o mapě světa, že Afrika začíná u Jihlavy, nebo je autor majitelem CD Hradišťanu Mys dobré naděje a neví, že se nejedná o původní moravskou hudbu.
K silnějším stránkám filmu patří poměrně solidní herecké výkony. Neleze se však ubránit dojmu, že celý film, ač má být z jihu Moravy, se vlastně odehrává v mysli Pražáka. Mentalitu a chování Jihomoravanů a kulturu kolem vína se nikomu z herců nepodařilo vyjádřit. Světlou výjimkou je Václav Postránecký, který jako jediný nepůsobí jako návštěva z města.
Výsledkem tohoto mixu je místo moravského vína spíše pražský sklepmistr, někdy až ostravský kahan, podávaný ve stylové vinárně na Václavském náměstí. Svého diváka si film najde, ale na to, aby se daly 2Bobule označit za dobrý film, je třeba ještě hodně okopávání, stříhání, ošetřování a hlavně více úcty k filmovému řemeslu.
Marek Waldhans
0
komentářů
úterý 3. listopadu 2009
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)