Filmový klub v Brně

Filmový klub v Brně byl založen v roce 1957 za podpory Domu umění města Brna. První představení Filmového klubu proběhlo 14. listopadu 1957 a jednalo se o film Čapajev. Hlavními organizátory a členy přípravného výboru byl F. Wohlgemuth, B. Blažková a Dr. V. Jeřáb.
Vznik klubu byl iniciován panem Wohlgemuthem, jehož jako bývalého studenta FAMU vedla k založení „touha vidět filmy, které nebyly v běžné distribuci“. Filmový klub byla v té době jediná možnost, jak oficiálně získat k projeci film z filmového archivu. Ze začátku fungoval pod Domem umění, ve kterém rovněž probíhaly projekce. Vzhledem k technickým možnostem Domu umění (pouze 16 mm promítačka) došlo k hledání vhodnějšího promítacího sálu a následně k dohodě s kinem Jalta, ve kterém našel Filmový klub zázemí pro další činnost. V této době rovněž Filmový klub organizačně přešel pod Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí a později pod Městskou správou kin. Místa projekcí se měnila, někdy se stal Filmový klub terčem různých ústrků a musel se spokojit s horším nebo okrajovým kinem, které nevyhovovalo technicky (nemělo širokoúhlý formát, dřevěné lavice) nebo bylo v okrajové části města. I přes to si ale vždy diváci cestu do kina našli, většinou právě díky atraktivnímu programu.
Činnost Filmového klubu byla pravidelně terčem zájmu stranických orgánů, kterým se více či méně příčila myšlenka nekontrolovaného sdružování lidí. Rovněž dramaturgií neplnila požadované plány na poměr sovětských filmů a uváděním filmů ne zcela odpovídajícím požadavkům komunistické propagandy . Tento dozor neměl sice tragické následky na činnost Filmového klubu, ale zasahoval do jeho činnosti, a to jak do dramaturgie, tak později do personálních otázek výboru Filmového klubu. V sedmdesátých letech se tyto zásahy projevovaly výrazněji díky tomu, že Filmový klub spadal pod městskou správu kin, která mohla klub výrazněji ovlivňovat, na rozdíl od let padesátých až šedesátých, kdy zřizovatel činnost pouze formálně zastřešoval.
Průběh projekcí filmového klubu se vždy odlišoval od standardních projekcí v kinech, a to nejen dramaturgií, ale i samotným průběhem. Projekce většinou obsahovaly lektorský úvod, krátký a hlavní film a závěrečnou diskuzi po skončení projekce.
Lektorské úvody představovala většinou živá vystoupení členů výboru Filmového klubu, někdy externích spolupracovníků. Rovněž se stávalo, že lektorské úvody byly namluvené na magnetofonový pásek a pouštěny ze záznamu. Jejich hlavním cílem bylo seznámit diváky s promítaným filmem, uvést jej do kontextu tvorby autora nebo národní kinematografie. Vedlejším efektem lektorských úvodů byla možnost „vysvětlit divákům, že film je politicky angažovaný, i když to tak nevypadá“.
Diskuze o filmu po skončení projekce se konaly nepravidelně, někdy se stávaly terčem provokací zástupců dozoru nebo naopak příležitostí k nabourání diskuze radikálními studenty.
Dramaturgie byla určována většinou na sezonu dopředu, výběr filmů prováděli členové výboru. Zpočátku se výběr omezoval na zapůjčené kopie filmů z Národního filmového archivu. Později, díky centralizaci organizace filmových klubů, došlo k vytvoření seznamu filmů pro klubové projekce, které byly pro kluby dostupné. Jistým omezeným zdrojem byla spolupráce například s francouzským institutem, ktery zapůjčoval filmy k projekci. Tato spolupráce byla z politických důvodů násilně ukončena. Další možností k získání filmů byla spolupráce s polským a maďarským kulturním střediskem. Filmovému klubu bylo rovněž umožněno promítat filmy těsně před vypršením autorských práv a v některých případech předpremiéry filmů z běžné distribuce.
Propagace Filmového klubu byla většinou virálního charakteru, v různých obdobích jeho činnosti existovaly i další formy, jako například pravidelná okénka v tisku nebo zveřejňování informací o projekcích na plakátech programu brněnských kin. Noví členové byli ale povětšinou získáváni díky stávajícím členům. Výbor Filmového klubu se doplňoval z řadových členů, kteří měli o práci ve Filmovém klubu zájem. V pravidelných intervalech docházelo ke generační obměně jak členů, tak výboru. Důvodem bývala jednak změna v rodinném a pracovním životě, někdy se jednalo o neshodu s vedením Filmového klubu nebo zásah nadřízeného orgánu.
Návštěvnost na projekcích byla vždy nadstandardní, obzvláště pokud se jednalo o filmy mimo běžnou distribuci. Například v padesátých letech FK vyprodával pravidelně představení v úterý, tedy v den s tehdy nejslabší návštěvností. Díky spolupráci s bratislavským filmovým klubem bylo možno dokonce promítat některé filmy, které byly v ČSR zakázané, tudíž divácky atraktivní. Díky vysoké návštěvnosti byly Filmovému klubu tolerovány státní mocí i některé ideologické nedostatky. Rovněž kina, kde probíhaly projekce, vítala ekonomický přínos činnosti Filmového klubu.
Filmový klub měl po celou dobu své historie nezanedbatelný sociální rovinu pro své členy, zejména tomu, že jednak vytvářel jistý „necenzurovanoý“ prostor k realizaci zájemců o film a jednak pomáhal navázat a udržovat vazby na podobně orientované lidi. Tato sociální a kulturní vazba byla nejsilnější pro členy výboru.
Filmový klub v Brně výrazně ovlivnil několik generací filmových diváků, kterým umožnil nahlédnout do světa filmu i přes nepříznivou dobu. Nejen že jim zpřístupnil špičkové filmy, ale poskytl jim i další informace o světové kinematografii, v té době obtížně dostupné.