Zoufalci – komedie, která není komedií (80%)

Generačním film nezřídka pojednává o lidech kolem třicítky. Oprostíme-li se od pověsti Kristových let, je zřejmým důvodem vyzrálost autorů v tomto věku, jisté schopnosti sebereflexe a dostatku tvůrčích schopností k jejich přepisu na filmový i jiný materiál.


O podobnou výpověď se pokusila Jitka Rudolfová ve filmu Zoufalci. Šestice bývalých spolužáků konfrontuje své představy o naplnění života s realitou, která v jejich představách na gymnáziu neměla prostor. A tak jednoho dne na společném večírku v ve svém rodišti, Jablonci, řeknou nahlas, že vlastně žijí tak, jak rozhodně nechtěli. Jako poslední řešení jejich neuspokojivého života se jim jeví společný odjezd z Prahy na statek, který si už na gymnáziu vysnili a kde budou žít spokojeně a klidně na venkově.
Režisérčin absolventský film a zároveň celovečerní debut nese známky školního působení Věry Chytilové. Používá poměrně odvážně některé zapomenuté filmové postupy. Jedná se především o vkládání analogií, vsuvek a montování nových dějových linií, které na sebe přímo nenavazují. Tyto asociace se promítají i do nejpůsobivější scény plánování odjezdu na statek s formanovsky vedenou kamerou, režií a střihem. Bohužel se v některých momentech neodváží vzepřít se těmto vzorům a filmově se odlišit (nebo alespoň tento postup posunout dál) a působí dojmem práce pozorného žáka, který respektuje velikány. Náznakem může být zveřejněná nepoužitá scéna „Ty hnusy“, kde Radim popisuje písně šedesátých let jako hnusy, na druhou stranu se neodváží hlasitě protestovat, a tak si v autě své přítelkyně a jejího bývalého partnera vzadu zpívá potichu hardcore.
Celková tragičnost postav vede diváka s přibývajícími minutami k správnému dojmu, že se nejedná o slibovanou komedii. Skutečně, komedie to není, obzvláště pro popisovanou generaci, která podobné problémy řeší nebo vidí kolem sebe. Pro ostatní může jít o skutečnou generační výpověď. Ve srovnání se Samotáři nepodsouvají tvůrci humorné odlehčení každé scény. Vnímavé diváky jiné generace musí Zoufalci vyděsit. Vždyť ti lidé mají stejné tužby a představy, které máme nebo jsme měli my, a jak dopadli. Kde jsou ostatní, ti úspěšní, spokojení, kteří jsou přeci všude kolem? Proč nejsou ve filmu i oni. Jenže oni v něm jsou. Navenek jsou v podstatě všichni úspěšní, dobyli Prahu, mají svoji práci, někteří rodinu, jen neví, co by vlastně měli chtít, kam směřují. A o to je hodnota výpovědi působivější, protože se nezabývá povrchními, na venek zřejmými jevy, ale popisuje stavy duše skrývané před pohledy vnějšího světa. Jejich věrohodnost je podtržena velmi kvalitními hereckými výkony. Šestice neokoukaných herců (Simona Babčáková, Jakub Žáček, Zuzana Onufráková, Václav Neužil, Pavlína Štorková a Michal Kern) se nechají vést od ze začátku nejistého k přesvědčivému podání svých postav. Mimořádná je rovněž role manžela Dagmary (Jaroslav Plesl), který despoticky terorizuje rodinu a jehož cholerické výstupy tvoří dramaturgicky nejzdařilejší scény filmu.
Jsou tedy Zoufalci a Jitka Rudolfová novou krví v českém filmu? Bohužel ne. Přes velká očekávání, které způsobili autoři masivní reklamou, nenaplňuje film vzbuzené naděje. Nepřináší do filmu nic nového, co by již nebylo řečeno. Jedná se spíše o návrat filmovým jistotám, který je běžnější u starší generace filmařů než u čerstvých absolventů. Jejich dravost, nápaditost a touha změnit film, vyprávět příběhy po svém, by měla protestovat proti starým a usedlým postupům svých předchůdců, kteří získali slávu a jistoty a bojí se experimentovat, hledat ze strachu před neúspěchem. Vypadá to, jako by režisérka přijala životní postoje postav filmu a podle výroku „chtěl bych toho dělat tolik, že raději nedělám nic“ rezignovala na nějakou větší inovaci.
Výsledkem je značně rozpolcené dílo, které na jedné straně nabízí mimořádně hlubokou a upřímnou výpověď dnešních třicátníků, na druhou stranu se chová stejně ztraceně ve svých filmových postupech jako jeho hrdinové.



Zoufalci
Česká republika 2009
97 minut
scénář, režie: Jitka Rudolfová
hrají: Simona Babčáková, Jakub Žáček, Zuzana Onufráková, Václav Neužil, Pavlína Štorková, Michal Kern
premiéra: 12. listopadu 2009

0 komentářů: